Ahojte milí čtenáři,
znáte takový ten pocit, když nechcete být vyvolaní k tabuli snad nejvíce ze všech a učitel Vás nakonec vyvolá? Znáte ten pocit, když učitel řekne, že by jste měli být v půlce testu a vy teprve doděláváte první úkol?Znáte ten pocit, když učitel řekne, že máte jen minutu do toho, abyste odevzdali písemku a vy začnete zmatkovat a nakonec to všechno zkazíte? Jestli ano, tak jste tu správně. Taky "milujete", když jste vyvolaní k tabuli a neumíte tu danou látku a když tu látku zrovna umíte, tak Vás nevyvolá? Úplně to zbožňuji (to je ironie, kdyby to někdo nepochopil) ... Dneska se mi stalo něco podobného, akorát jsem měla jít k tabuli narýsovat konstrukci trojúhelníku... Ano, rýsovat na tabuli. Vůbec mi to samozřejmě nešlo, jelikož jsem minulý rok k tabuli na rýsování ani jednou vyvolaná nebyla a obecně se tomuto snažím vyhnout...Nerada chodím před celou třídu a před cizími lidmi mi to nedělá dobře, takže jsem docela zvědavá, jak to budu zvládat na střední škole.
Ale to už jsem úplně někde jinde... Když jsem rýsovala, tak jsem absolutně nevěděla, jak se s čím rýsuje. Učitelka do mě hučela, že jsem moc pomalá a ať zrychlím, protože už byly asi dvě minuty do zvonění. Já jsem si v duchu říkala, jak to mám asi podle ní narýsovat za dvě minuty, když ani nevím,
jak si mám co odměřit, aby to bylo správně.Neumím to tak rychle jako ona a docela mě to štvalo.
Ruce se mi potom klepaly, nohy podlamovaly a říkala jsem si ať už to skončí a ať už zvoní, jinak se z toho asi zblázním... Opravdu hodina k nezaplacení...
Tak to by bylo pro dnešek vše. Doufám, že Vám nevadí, že píšu kratší články... :)
Jestli míváte podobné pocity jako já, napište to do komentářů...
za každý komentář jsem moc vděčná. :)
Zatím.
*Ive*
Žádné komentáře:
Okomentovat